Správnost dostupných historických pramenů jsem konzultoval
s Doc. PhDr. Františkem Musilem, CSc., tajemníkem HÚ Univerzity HK
a s baronem Janem Marmaduke Parishem.



Historie - budova školy - žamberský zámek

Zámecký areál s renesančním zámkem, později barokně upraveným v rozsáhlém anglickém parku, zaujímá se svými třemi nádvořími jihovýchodní část města. Na prvním nádvoří, odděleném od města zdí s barokní branou ozdobenou erbem Bubnů a hraběte Windischgrätze a sochou sv. Floriána, jsou zmodernizované hospodářské budovy.


Rousův secesní portál


Hlavní rokokový portál


Barokní portál z parku


Oltář v zámecké kapli

Vlastní zámek je jednopatrová budova krytá nízkou valbovou střechou. Uzavírá druhé a třetí nádvoří. Severovýchodní nároží budovy tvoří kaple s trojbokým uzávěrem, která v interiéru prostupuje přízemí i první patro. Portály na druhém a třetím nádvoří jsou zdobeny erby zámeckých majitelů, Bubnů, Wiederpeigrů a Parishů. Parishovský erb je umístěn též nad portálem vedoucím ze zámku do parku. Přízemí zámku je převážně zaklenuto valenými klenbami s výsečemi, patro má stropy ploché. V některých místnostech jsou zachovány zbytky štukové výzdoby.

Na jihovýchod od zámku se rozkládá rozsáhlý anglický park, který přechází dále v oboru. 






Historie - majitelé zámku

Páni z Bubna a z Litic
byli přes 200 let prvními majiteli žamberského panství (1600 až 1809).
Mikuláš z Bubna a z Litic (1562-1608)
postavil zámek před rokem 1600 s částečným využitím zbytků „Karlovského domu“. I když měl v oblibě hrad Litice, vybudoval si další sídlo v Žamberku. Současně se zámkem vznikla i zámecká kaple tvořící jeho severovýchodní nároží. Zámek byl postaven jako renesanční čtyřkřídlá stavba na půdorysu protáhlého obdélníka se vstupním průčelím obráceným k severu. Vnitřní nádvoří bylo příčným spojovacím křídlem rozděleno na dvě téměř stejně velká čtvercová nádvoří, spojená vzájemně průjezdem v příčném křídle. Stavba nesla typické znaky renesančního sídla, do nádvoří se otvírala arkádami a její omítky pokrývalo psaníčkové sgrafito. Hospodářské příslušenství zámku bylo umístěno severně od zámku mezi zámkem a městskou zástavbou v místech dnešního prvního zámeckého nádvoří. Pro hospodářské potřeby byl využit i „Karlovský dům“, stojící v těchto místech. Areál byl opevněn valy a příkopy. Budova zámku byla obklopena zdí se symbolickými střílnami. Na jižní straně náležely k opevnění též dvě věže čtvercového půdorysu s jehlancovými střechami. Ze stavby Mikuláše z Bubna se zachovala v dnešním zámku celková půdorysná dispozice, část obvodového zdiva, zámecká kaple s klenutou žebrovou klenbou a jedna z věží jižního opevnění, dnešní vodárna. Mikuláš z Bubna zemřel 1608.

Jindřich Jan z Bubna a z Litic (1608-1653)
obdržel litické panství se Žamberkem po smrti svého strýce Mikuláše z Bubna roku 1608. V době jeho nezletilosti spravoval panství jeho otec Vratislav z Bubna a po roce 1617 jeho poručník Jan starší z Bubna. Jindřich převzal panství teprve v r.1627, kdy dosáhl plnoletosti. Na Žamberk tehdy velmi neblaze dolehly události třicetileté války, které byly obdobím ničení a drancování. Město bylo zapáleno a požárem bylo zničeno 45% domů
v Žamberku. Během nájezdů Švédů vyhořel v roce 1643 také žamberský zámek. Ten zůstal v neobyvatelném stavu. Jeho obnova trvala plných 13 let. Oprava byla dokončena teprve až v r. 1656.

František Adam z Bubna a z Litic (1653-1711)
se ujal správy panství v roce 1668. Za něho se centrum panství, k němuž kromě městečka Žamberka náleželo ještě 14 vsí, definitivně přesunulo z hradu Litice do žamberského zámku a podle nového střediska se též začalo nazývat. Město mu vděčilo za povznesení řemesel a udělení mnoha práv a úlev. František Adam z Bubna přistoupil k barokním úpravám zámku. Ty se týkaly hlavně interiérů a nádvorních prostor. Zčásti byly zrušeny nádvorní arkády, nově byly upraveny hospodářské budovy na prvním nádvoří, které proti městu bylo uzavřeno zdí s barokní Florianovou branou. Koncem století byla zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie s dochovanou štukovou
a malířskou výzdobou. Okolí zámku bylo upraveno jako zahrada.
František Adam z Bubna zemřel v r. 1711
a byl pochován v nově zřízené rodinné hrobce v zámecké kapli.





Nástupci Františka Adama z Bubna (1711-1809)
Antonín Ignác z Bubna (1711-1725), Antonín Vít z Bubna (1725-1787), František Adam z Bubna (1787-1809), nevěnovali již zámku potřebnou péči
a pozornost a tak v 18. století zámek značně zchátral.
V roce 1809 bylo zadlužené žamberské panství prodáno.

Verian Alfred hrabě Windischgrätz (1809-1815)
vlastnil zámek pouhých 6 let. Koupil zadlužené žamberské panství, k němuž kromě Žamberka náleželo ještě 23 vsí, od hraběnky Anny Karolíny z Bubna za 600000 zlatých a rozhodl se vybudovat ze zámku své reprezentativní sídlo. Zahájil přestavby, opravy a modernizaci zámku v duchu rokoka.
K největším změnám došlo na druhém nádvoří, kde byla porušena původní dispozice. Vybouráním zahradního křídla se nádvoří otevřelo do zahrady a vznikl čestný dvůr před vstupem k vlastním obytným prostorám majitele. Rokokově bylo upraveno a doplněno balkónem spojovací křídlo mezi druhým a třetím zámeckým nádvořím. Tím získalo charakter hlavního průčelí, v němž byl umístěn bohatě zdobený vstupní portál z čestného dvora do zámku. Při těchto úpravách byly zcela odstraněny původní arkády. Zámecká budova dostala rokokové fasády. V souvislosti s úpravami okolí zámecké budovy byly až na zmíněnou věž odstraněny zbytky opevnění a nově byl založen rozsáhlý park v anglickém stylu. Úpravy byly dokončeny v r. 1814. Dnes je připomíná především celkový vzhled traktu oddělujícího druhé a třetí nádvoří
a úprava některých místností v prvním patře.
V r. 1815 prodal Verian Windischgrätz žamberské panství Johnu Parishovi.

Parishové
jsou posledním šlechtickým rodem, který vlastní žamberské panství.
(1815-1948) a (1990-dosud)

Jan (John) Parish, (1815-1858)
příslušník starého skotského šlechtického rodu, získal panství v roce 1815, kdy k němu patřila kromě Žamberka jedna větší osada a 20 vesnic s 15 000 poddanými. Panství mělo ve vlastní správě 4 dvory, 2 000 arů pastvin, rozsáhlé lesy, 7 kostelů, 23 mlýnů a 7 pil. V roce 1817 byl John Parish povýšen do stavu svobodných pánů, baronů s přídomkem "von Senftenberg". Nový majitel provedl drobné úpravy zámecké budovy a hlavní pozornost věnoval zkrášlení a rozšíření zámeckého parku. Na východním okraji parku nechal vybudovat empírový pavilón v podobě antického chrámku a v blízkosti zámecké budovy kašnu ozdobenou mramorovými slunečními hodinami. John Parish byl velkým mecenášem vědy a umění, udržoval styky s význačnými vědci, kulturními a politickými činiteli a sám se zajímal o některé vědní obory, např. o matematiku a astronomii. V roce 1844 zřídil v zámeckém parku
v Žamberku soukromou hvězdárnu, kterou nechal vybavit nejmodernějšími přístroji. Od roku 1847 v ní začal jako jeho host pracovat významný dánský astronom Theodor Brorsen, který zde provedl řadu významných objevů. Jeho pobyt připomíná pamětní deska zasazená do severního průčelí zámku.
V roce 1848 bylo zrušeno patrimoniální zřízení a zrušením poddanství byli formálně zrovnoprávněni všichni obyvatelé Rakouského císařství.
Na místo vrchnostenských úřadů nastoupily úřady státní.





Kromě Johna Parishe se v držení velkostatku vystřídali
George, Oscar, Charles a John Marmaduke Parish.

Jiří (George) Parish
, (1858-1881)
synovec Johna Parishe, syn jeho bratra Richarda, zdědil žamberský velkostatek i se zámkem v roce 1858. V roce 1866 zrušil hvězdárnu v zámeckém parku a později ji dal zbořit. Nově byly upraveny interiéry zámecké budovy. Současně byly přestavěny a zmodernizovány hospodářské budovy na prvním nádvoří, zvláště pivovar. V parku byl založen lesní hřbitov.

Oskar Parish (1881-1925)
převzal panství v roce 1881 po smrti svého strýce Jiřího Parishe. Do Žamberka přišel až po studiích v Losanne a v Lipsku. Stal se císařským
a královským tajným radou a od roku 1895 byl členem českého zemského sněmu. V roce 1899 byl povýšen do šlechtického stavu a stal se baronem von Senftenberg. Byl autorem posledního většího zásahu do stavebního vývoje zámku na počátku 20. století. Dal zámku konečný vzhled tím, že jeho objekt byl upraven secesně Tehdy byla nově upravena většina zámeckých interiérů a budova dostala novou, dodnes zachovanou fasádu. Nejvýrazněji byl změněn vzhled druhého zámeckého nádvoří. Na jeho východní straně byl zřízen nový pozoruhodný secesní vstupní portál, secesně byl též upraven
a doplněn rokokový portál na jižní straně tohoto nádvoří. Na úpravě portálů se podílel žamberský rodák, sochař František Rous. Dispozice druhého nádvoří však byla narušena výstavbou přízemních hospodářských budov na západní straně, čímž bylo přerušeno jeho spojení s přilehlým parkem.





 

Karel (Charles) Parish (1825-1848)
se podílel na zvelebení města, v zámku založil zámeckou knihovnu a rozšířil zámecký park. Roku 1938 podepsal prezidentu Benešovi prohlášení o loajalitě k ČR. Žamberk opustil s manželkou a šesti dětmi v květnu roku 1948, kdy zámek spolu se znárodněným velkostatkem přešel do vlastnictví státu a byla na něj zavedena národní správa.





Státní správa (1948-1990)
Po roce 1948 byl areál zámku užíván pro potřeby státní správy, místních závodů a školství. Vlastní budova zámku sloužila Rudným dolům, v suterénu byla prádelna Místního hospodářství a v přízemí kuchyň a jídelna ONV. Část přízemí sloužila i městskému muzeu. Hospodářské budovy na prvním nádvoří převzaly České vinařské závody a upravily je pro své potřeby. Při tom došlo
k necitlivé modernizaci exteriéru některých staveb.


Zámek – akad. malíř Eduard Landa

V roce 1956 byla do zámku umístěna učňovská škola s domovem mládeže a celá budova postupně přešla do péče správních orgánů řídících učňovskou školu,  později SOU. Protože zpočátku nebyla údržbě zámku věnována potřebná péče musel být na celou budovu v roce 1973 vypsán havarijní výměr a vedení SOU přistoupilo k zahájení rozsáhlých oprav.

Budova byla postupně upravována pro potřeby učňovského školství. Pro nové využití zámku byly nejdříve prováděny jen menší úpravy interiérů a po roce 1975 rozsáhlá náprava stavu zanedbané údržby v předchozím období.
V letech 1987-1991 však byl proveden do zámeckého areálu velký stavební zásah tím, že na západní straně předního nádvoří, v místech, kde se tento prostor původně otvíral do zámeckého parku, byl postaven vícepatrový montovaný objekt domova mládeže. Tato stavba výrazně narušila celkový architektonický charakter zámeckého areálu.

Jan Marmaduke Parish,


(1990-2004)
nejstarší syn Karla (Charlese) Parishe, se znovu vrátil do Žamberka v roce 1990.
V restituci byl baronu Parishovi částečně navrácen rodový majetek včetně budovy zámku v Žamberku.
V roce 1996 přišel natrvalo
do České republiky i jeho syn
David Parish,
který převzal správu majetku rodu Parishů.

Státní správa

(2004-2006)
Rada Pardubického kraje se
s baronem Janem Marmaduke Parishem
v roce 2004
dohodla na odkoupení budovy zámku
pro potřeby školství.