Učňovská škola – její založení a postupný rozvoj

Současná Střední škola obchodu, řemesel a služeb v Žamberku byla před padesáti lety 1.září 1956 založena Krajským ředitelstvím škol Hradec Králové jako Učňovská škola MH v Žamberku.
Prvním ředitelem školy byl jmenován tehdejší důstojník Československé armády pan František Stoklásek, který ve škole začínal s necelou dvacítkou spolupracovníků a stovkou žáků 1. a 2. ročníku učebního oboru zedník. Tento učební obor byl nejen prvním, ale i jediným oborem, který ve škole zůstal po celých 50 let existence učiliště. Teprve druhým rokem bylo dále přijato na pouhý jeden rok i 21 učňů oboru klempíř.
1.9.1958 nastoupil do funkce ředitele pan Josef Josífek. S jeho příchodem došlo k podstatnému rozvoji počtů učebních oborů. Po roce 1958 to už nebyli jen stavaři. Přibyli k nim i textiláci, strojaři, obchodníci a potravináři. Ve školním roce 1958-59 se počet žáků zdvojnásobil a během dalších dvou let vzrostl na pětinásobek. Byli tu zedníci, tesaři, klempíři, zámečníci, tkadleny, přadleny, prodavači elektrotechnického a drobného zboží i mototechny a řezníci-uzenáři. Některé obory byly po čase opět zrušeny. Jako trvalky už zůstali na dlouhou řadu let jen zedníci, tkadleny,
prodavači elektrotechnického zboží a řezníci-uzenáři.
1.9.1967 nastoupil do funkce v pořadí již třetí ředitel pan Josef Jirout. S jeho nástupem došlo ke zřízení Dívčí odborné školy a Souvislého pětiletého studia. Došlo také ke změně názvu školy. Na pouhé čtyři roky nesla název Učňovská škola a DOŠ v Žamberku. Po konfliktu pracovního kolektivu školy s ředitelem byl pan Josef Jirout odvolán z funkce ředitele.
Dočasným řízením SOU byl 1.12.1968 pověřen jeho zástupce
Ing. Karel Jedlička. 
Po úspěšném absolvování konkursního řízení nastoupil 1.9.1969 do funkce ředitele pan Zbyněk Andrš. V době jeho působení došlo v roce 1973 k zrušení Dívčí odborné školy a v následujícím roce i k ukončení Souvislého pětiletého studia. SOU v Žamberku nebylo jedinou školou, v které došlo k jejich zrušení. Tehdejší ředitel neměl na tuto změnu vliv.
Z maximálního počtu osmi set žáků v sedmi učebních oborech zůstalo pouhých 550 žáků. Z nich v budově zámku zbylo jen 443 žáků ve dvou učebních oborech. Zůstal již tradiční stavební učební obor zedník (131 žáků) a stále ještě velmi početný učební obor prodavač elektrotechnického zboží (312 žáků). Ten byl v Žamberku původně vyučován pro všechny žáky z celého území státu. Postupně však docházelo v jednotlivých krajích k zřizování SOU obchodního zaměření. V nich byly otevírány i třídy pro žáky oboru prodavač elektrotechnického zboží, kteří pak už nemuseli dojíždět do vzdáleného Žamberka. Částečně odpadla i nutnost jejich ubytování. Učební obory řezník a uzenář (107) byly vyučovány v odloučeném pracovišti v Jablonném nad Orlicí





V prvních letech existence školy, byla budova zámku, do které bylo učiliště umístěno, využívána nepříliš důstojným způsobem různými institucemi a provozovnami. Sloužila Rudným dolům a Vinařským závodům, v suterénu byla prádelna Místního hospodářství a v přízemí kuchyň a jídelna ONV. Část budovy byla využívána Městským muzeem v Žamberku jako depozitář pro jeho sbírky.
Je nasnadě si domyslet, že taková situace nemohla přispívat ani stavu údržby budovy zámku, ani rozvoji učňovské školy ve správě Vč.KNV.
Začalo se to rychle projevovat jak na stavu budovy zámku, tak i na vybavení jejího interiéru. Bezohledným užíváním bez odpovídající údržby docházelo k devastaci schodišť, parketových podlah, tapet, nábytku, lustrů, zrcadel, obrazů, elektroinstalací, topného systému, rozvodů vody a odpadů.Část inventáře byla uložena do muzea, část zcizena a zbytek měl být zachráněn uložením na půdě. Opadávaly fasády, propadala se střecha a rozpadala střešní krytina, začaly se propadat klenby odpadního systému a nad nimi uložené dlažby nádvoří. Odpady byly bez přečištění odváděny přímo do řeky Orlice. Na státní silnicí I/11 se ze severovýchodního svahu sesouvalo obrovské množství násypů vytvořených vrstvením popela a škváry vyvážených tam z kotelny ústředního vytápění školy.


Budova zámku – havarijní stav


Ruiny různých přístavků k zámku


O nápravu beznadějného stavu postupné devastace budovy zámku se bez valného výsledku snažil zástupce ředitele Josífka, stavitel a učitel stavebních vyučovacích předmětů pan Josef Richtr. Pro trvalé neshody s ředitelem byl však z funkce odvolán a zbaven tak možnosti pozitivně ovlivnit stav budovy.
Jistou naději ještě také představoval příchod ředitele Josefa Jirouta,
který v průběhu jediného roku (1968) dokázal zajistil realizaci komplexní přestavby ústředního vytápění. Po roce však ale musel odejít.
Ani další ředitel pan Zbyněk Andrš už nemohl během svého šestiletého působení mnoho změnit na tom, aby v roce 1973 nemuselo dojít k vypsání havarijního výměru na celou budovu zámku z důvodu jejího kritického stavu.