Domov mládeže


Svoboda je prý poznaná nutnost.
Z toho vyplývá, že svobodnými se staneme,
když tu nutnost vezmeme nejen na vědomí
ale také se ji dobrovolně podřídíme.
* * *
Dost vzácnými bývají proto šťastné chvíle,
kdy si můžeme bez problémů nejen myslet
co chceme,
ale i říkat, co si myslíme,
a dokonce i dělat, co nás právě napadne.


Stejně jako škola byl domov mládeže původně umístěn v budově zámku. Byli tam ubytováni žáci všech učebních oborů. Budova byla rozdělena
na dvě křídla - chlapecké a dívčí.
V chlapeckém úseku byla v přízemí společná jídelna, která byla teprve počátkem osmdesátých let přebudována v akci "Z" na moderní provoz se školní kuchyní a jídelnou. V poschodí byla skromná vychovatelna a čtyři velké pokoje.
Na dívčím úseku bylo v přízemí a v patře deset dívčích pokojů a další malá vychovatelna. Dole v suterénu byla vybudována pomocná tělocvična.
V půdních prostorách byla knihovna, klubovna a fotokomora. Pokoje byly velké a vysoké až s dvaceti žáky v jediné místnosti na „patrácích“.

Na první dny po vzniku školy a internátu vzpomíná jeden z prvních učitelů, pan Josef Král:
„V jednotlivých učebnách a ložnicích jsme museli v mohutných zdech probourat sopouchy do komínových průduchů a osadit kamna. Nebylo v našich silách v celém zámku včas opravit staré ústřední topení popraskané mrazem. Do provizorního provozu byl uveden kotel, který sloužil na ohřev vody pro umývárny. Nebyly skříně a noční stolky. Zdálo se také nemožné získat vybavení kuchyně. Byli jsme vděční alespoň za pár stolů a židlí do učeben a postelí s matracemi a lůžkovinami do ložnic.
Co ale nejvíc chybělo, byli vychovatelé. Nezbylo nic jiného, než aby se ve službách v internátě střídali učitelé a mistři a to včetně nočních služeb“.


Později se situace samozřejmě výrazně zlepšila. Ale i nový stav ubytování
a vybavení značně omezoval možnosti organizování zájmové činnosti žáků
a účelného využití jejich volného času.
Ubytovaní chlapci, jejichž počet se pohyboval kolem padesáti, se orientovali hlavně na posilování, míčové hry, stolní tenis a šachy. Velké oblibě se těšil tehdy moderní tanec break dance, promítáni filmů a střelecký a fotografický kroužek. V zimě se chlapci ještě navíc intenzivně věnovali lyžování a bruslení.






Bývalý žák oboru prodavač elektrotechnického zboží z třídy E3B -1970-73, Vladimír Krist vzpomíná:
„Byl jsem vášnivý fotograf pod vedením pana učitele Bělohlávka. Pokud si dobře vzpomínám, fotokomora byla v dívčí části internátu, kam normálně kluci nesměli. To se mi moc líbilo. Kromě toho jsem také určitou dobu promítal na "zrcadláku". Vzpomínám si moc dobře, že s některými vyvolenými kamarády jsme ještě před promítáním tajně sledovali úvod k filmu Kladivo na čarodějnice. Neoblečená dívka tam vystupovala z nějakého sudu, zřejmě se koupala. Na té pasáži jsme mohli oči nechat. Dodnes to ve mně vyvolává úsměv na tváři“.

Děvčata, v počtu kolem stovky, se věnovala převážně aerobiku, kondičnímu cvičení, tanci, četbě knih, ručním pracím, zpěvu, odbíjené a v zimě navíc také lyžování, sáňkování a brusleni.
Veliké oblibě se mezi chlapci i dívkami těšily hlavně zájezdy do divadel, na hokej, automobilové a motocyklové soutěže a plaváni v krytém bazénu.
Navzdory ztíženým podmínkám ubytování tehdy naši žáci dosahovali významných výsledků v kulturní i ve sportovní činnosti. V domově mládeže tehdy pracovalo až 14 zájmových kroužků, v kterých mohli žáci osvědčit svou tvořivost a vybrat si činnost podle svých zálib. Členové pěveckých a recitačních kroužků zajišťovali kulturní pásma k výročím a vystupovali i na veřejnosti při vítání malých občánků, na svatbách a schůzích společenských organizací. Pro malé děti žáci hráli v Divišově divadle pohádky. Sami pro sebe organizovali kvizy a diskotéky. Navštěvovali večerní filmová představení ve škole i ve městě a jezdili na divadelní představení do Pardubic a do Hradce Králově. Účastnili se představeni místních ochotníků. Velký zájem měli samozřejmě o vystoupení populárních zpěváků. Každoročně se také účastnili recitačních soutěží.
Velmi si také oblíbili hru na schovávanou, kterou hráli spolu s vychovateli.

Bývalý žák oboru prodavač elektrotechnického zboží z třídy E3A - 1975-78 Česlav Hečko alias Colombo nám napsal:
„Byla to učebna dole u zedníků v rohu budovy. Dalo se tam prolézt mřížemi do parku. Tam jsme utíkali. No utíkali? Byl to sport, při večerním povinném učení! Ale jen pro několik z nás, pro hubené. Ti silnější neprolezli. A tak to pak někdo prásknul. A byl průšvih! Ale nevím už jak to nakonec dopadlo. Ale myslím, že nám pak zrušili večerní hodiny učení……….“.

Jindy se zase někde v koutečku schoval nesmělý chlapec s milovanou  dívkou a drželi se za ruce. Byli tam obvykle tak dlouho, pokud šťastná dvojice nebyla nešťastně odhalena vychovatelkou. A vychovatelka byla pro oba nejen žalobcem, ale také soudcem. A jen někteří z vychovatelů v takové chvíli zůstali nadále i chápajícími kamarády, kteří nezapomněli, že kdysi byli také mladí. Protože si tito obvykle mladší vychovatelé i v této choulostivé situaci stále ještě dokázali zachovat pochopení pro první lásky, na které většina z nás vzpomíná po celý život, snažili se problém citlivě, spravedlivě a nenásilně vyřešit.






Jednoznačný postoj k problému výchovy mládeže vždy zaujímala například paní Ivana Pilchová, tehdejší mladá vychovatelka a pozdější sekretářka ředitele Iva Blahetová:
„Práce vychovatele není lehká. Říká se, že ta dnešní mládež je zkažená, nemorální a co já vím jaká ještě. Chcete vědět, jak to vidím já, žena, která byla s mládeží denně ve styku? Myslím, že to není tak katastrofální, jak se to někdy všeobecně říká. Mnohokrát se pod skořápkou rošťáka a suveréna ukrývá správný kluk s citlivým srdcem, který dokáže v kritické situaci přiložit ruku k dílu, složit staré nemohoucí babičce uhlí, pomáhat při nečekané havárii topení, brigádě při hrabání listí v parku, nebo vymalovat tělocvičnu a připravit tak důstojné místo pro besídku či diskotéku. V každé generaci existuji přece výjimky potvrzující pravidlo, které kazí objektivní pohled na mládež jako celek. Většinou jsou mladí lidé veselí, plní zdravého elánu a ideálů. A je na nás, dospělých, abychom je nasměrovali k správnému cíli a neukazovali jim jen tu lehčí, ale naopak tu správnější cestu životem. Vždyť přerod v „dospěláka“ nebyl pro nikoho z nás zcela bez problémů, i když dnes již vzpomínáme na čas školních rošťáren jen s nostalgickým úsměvem na rtech“.

Velkou nadějí pro zlepšení stavu ubytování a smysluplného využití volného času ubytovaných žáků jsme viděli ve výstavbě nového domova mládeže. Jeho výstavba dávala šanci i pro uvolnění vlastní budovy školy v zámku pro další plánovanou modernizaci vyučovacího procesu. Museli jsme absolvovat obtížnou anabázi bojů o místo a formu jeho výstavby. Nepodařilo se nám však prosadit své představy. Později, v době jeho výstavby jsme byli vystaveni nekompromisní kritice za nevhodnou volbu architektonického řešení stavby. Situace ubytování se však díky novému domovu mládeže velmi zlepšila.

JUDr. Zdeňka Rendlová, vedoucí DM:
Současný Domov mládeže je školským ubytovacím zařízením 1.kategorie s dvoulůžkovými a třílůžkovými pokoji. Kapacita domova je 102 žáků, pracuje zde celkem 8 zaměstnanců.


Vestibul domova mládeže


Ložnice dívek






Ve čtyřech podlažích jsou žáci rozděleni do čtyř výchovných skupin, každou vede jedna vychovatelka. Vybavení pokojů je standardní (lůžko, skříň, stolek s osvětlením, polička na knihy, židle, pracovní stůl), sociální zařízení je společné. V každém podlaží je čajová kuchyňka. Strava je pro všechny žáky zajištěna 5x denně v jídelně v přízemí. Do výchovných skupin se žáci zařazují podle oborů, které studují, podle věku i podle zájmů. Jsou rozděleni do dvou skupin chlapců a do dvou skupin děvčat. Ubytování v domově mládeže je zajišťováno od neděle 17-ti hodin do pátku 15-ti hodin. Někteří žáci jsou ubytováni ob týden, s ohledem na dojíždění do školy nebo na odborný výcvik. Každá výchovná skupina má k dispozici svoji kulturní místnost s televizí. Zde se také žáci scházejí při pravidelných schůzkách
a informacích s vychovatelkami. Každá skupina má svoji vychovatelnu, která slouží jako pracovna vychovatelce, jsou zde uložené potřebné dokumentace, probíhají zde osobní rozhovory se žáky, rodiči apod. Hlavní dokumentace je pak soustředěna v kanceláři vedoucí. Pro využití osobního volna žáků je určen vycházkový čas. Po něm následují zájmové aktivity a studijní doba, které probíhají pod vedením vychovatelek.


Sportovní činnost – v tělocvičně


Sportovní činnost – v posilovně


Za příhodného počasí v létě je pro sportovní činnost k dispozici hřiště u parku, v zimě se chodí bruslit nebo na běžky. Aby si nemuseli žáci vozit svoji vlastní výbavu, je v suterénu domova mládeže bohatě vybavený sportovní sklad, ve kterém si mohou potřebné věci vypůjčit.


Zájmová činnost – hrnčířský kruh


Den otevřených dveří






V prvním patře se pravidelně cvičí s gymnastickými míči. Ve druhém patře je sálek se dvěma ping-pongovými stoly, které jsou určeny jednak k volnému využití, jednak organizovaně, pravidelně pak probíhají turnaje. Je zde umístněn i multifunkční stůl se společenskými hrami a elektronické šipky. V tomto sálku je většinou před vánocemi diskotéka. Ve třetím patře je upravena místnost pro cvičení aerobiku, bud' pod vedením vychovatelky nebo podle videokazet.
Kromě sportovní činnosti pracují žáci i v jiných zájmových kroužcích. Vstup do domova mládeže a třetí patro jsou vyzdobeny pracemi žáků navštěvujících výtvarný kroužek. V kroužku výpočetní techniky si žáci zdokonalují a prohlubují znalosti získané při výuce ve škole_ V domově mládeže mají možnost si je procvičit v "počítačovém koutku". Svůj šatník si mohou obohatit děvčata vlastním výrobkem nebo dekorativním předmětem zhotoveným v kroužku šiti a ručních prací.


Zájmová činnost – osobní volno


Zájmová činnost – s kytarou


Domov je vybaven také několika hudebními nástroji, využita je hlavně kytara pro doprovod k písním zpívaným při posezeních v hale před večerkou, ke kterým se žáci scházejí pravidelně podle nálady. Ti, kteří zrovna nemají zájem o hudbu, si mohou vypůjčit knihu v knihovně ve škole, která má specielní výpůjční dobu pro ubytované žáky v domově mládeže. Jinak mají žáci možnost využít kulturních akcí pořádaných místním podnikem Fidiko. Do další činnosti se žáky jsou zařazovány besedy na aktuelní téma, poznávací výlety a exkurze do blízkého okolí, ale také zájezdy do vzdálenějších míst našeho kraje. Akce jsou předem plánované a vypracované v projektech, na které finančně přispívá Městský úřad, diky kterému se pak může projekt realizovat, rovněž díky grantům poskytovaným Krajským úřadem Pardubického kraje. Žáci domova mládeže se každoročně účastní přehlídky "Mládí" v Ústí nad Orlicí, odkud přivážejí vždy pozitivní hodnocení. Tento program prezentují při "Dnech otevřených dveří", mohou jej tedy shlédnout všichni příznivci naši školy, kteří se v tento den dostaví. O tom, že dnešní domov mládeže je na odpovídající úrovni a konkuruje svým vybavením některým hotelům, svědčí i to, že několikrát do roka je ředitelství školy požádáno o ubytování od různých organizací z různých míst naší vlasti. Potěší nás pak projev spokojenosti zrovna tak, jako návštěva některého našeho bývalého žáka, který se na nás s úsměvem na tváři přijde rád podívat a rád se sem vrací“.