Postavičky a osobnosti:

Každý z nás ve svém životě poznal řadu svérázných postaviček i výrazných nenapodobitelných osobnosti. Své mimořádné a zajímavé postavy má i každá škola. Jsou to lidé paradoxně nenápadní a přitom naprosto nepřehlédnutelní.
Ani u nás tomu nebylo jinak. Mnoho let mezi námi pracovala řada pozoruhodných osobností, které během svého dlouholetého působení u nás a díky svému charisma zanechali v naši paměti a srdcích hlubokou stopu. Připomeňme si alespoň některé z nich. Určitě každému z nás připomenou i celou řadu dalších.

Květa - paní Květuše Konečná
byla školnicí bezmála celý svůj produktivní život. Po celou tu dobu bydlela ve služebním bytě přímo v budově zámku. Žila tam sama se svým jediným synem, který přišel o svého otce při leteckém neštěstí. Když se syn oženil zůstávala v zámku o prázdninách

a svátcích jako jediná noční obyvatelka rozlehlého zámku, v kterém podle pověstí strašila bílá paní jménem Laura. Ona však měla pro strach uděláno. Nebála se lidí, zvířat, ani strašidel. A samozřejmě ani těch nadřízených. Byla pravým nebojácným strážním duchem zámku. Nic ji neušlo. Věděla o všem, co se na zámku stalo. O všech malérech, chybách a závadách, i o problémech všech zaměstnanců, učňů a studentů. Neměla sice vysokoškolské vzdělání, ale byla moudrá a uměla poradit i vzdělaným kantorům, kteří jinak přece znají všechno nejlépe. Na světě byla ráda. Milovala přírodu, zvířata i lidi. A oni to věděli. Věřili ji a rádi se ji svěřovali. Zemřela nedávno. Chybí nám. Byla to prostě osobnost. Pozoruhodná a jedinečná.

Merry - paní Marie Urlychová
vyučená kuchařka, která u nás pracovala ve funkci vedoucí směny v kuchyni. Vysoká, štíhlá a mlčenlivá paní, která je pověstná tím, že do práce chodila jen s malou kabelkou, do které se rozhodně nevešlo o mnoho více než klíče od bytu, kapesník a několik dalších

osobních drobností. Nebylo v ní místo pro příbory nebo potraviny, které se občas ztrácely v některých jídelnách. Ostatní zaměstnanci ji vnímali jako symbol spolehlivosti, solidnosti a důvěryhodnosti. Byla vždy čistá a upravená. A hlavně nedostižná kuchařka. Nosila v hlavě spoustu receptů na jídla s tou nejlepší chutí a podobou. Byla kýmsi, kým je možná dnes snad jen „Čirina“. Vedoucí kuchař, pan Kubíček, původně řezník, mohl ráno rozporcovat maso a pak si každý den v klidu na chviličku odejít na kafíčko do cukrárny. Byl si jist, že i kdyby se z nějakého důvodu nemohl včas vrátit, bude v kuchyni všechno v nejlepším pořádku a zaměstnanci
i žáci budou moci přijít k chutnému obědu. Samozřejmě, že u nás pracovaly i jiné výborné kuchařky. Na Merry však asi ještě dlouho nikdo nezapomene.

Jarča - paní Jaroslava Zábrahová
veselá, usměvavá, drobná a čiperná paní. Patří k lidem, kteří neznají zlobu, nedovedou ublížit, ke každému jsou milí a pozorní a s každým se domluví. Je společenská a nepokazí žádnou legraci.
I ten největší morous v její společnosti roztaje. Celý život měla ráda





veselou společnost, dobrou zábavu, hudbu a tanec. Vždyť ne nadarmo je manželkou muzikanta. Byla zaměstnána v kuchyni školní jídelny. Nikdy nebyla v žádné řídící funkci nebo pozici. Nikam se sama netlačila a nevnucovala. Protože je ale neobyčejně pracovitá a šikovná a ke všemu se umí dobře postavit, dělávala v kuchyni vždy bez vybízení hlavně to, co bylo především nejvíce potřeba udělat. A tak jí všude bylo plno. Připravovala jídlo, vařila, myla nádobí, uklízela. Pokud o ní nedokážeme říci, že patří k mimořádným osobnostem, pak se jistě všichni shodneme na názoru, že rozhodně patří k těm lidem, na které se nezapomíná a s kterými je vždy potěšení a radost se znovu a znovu setkávat.

Alena - paní Alena Javůrková,
statná a rázná žena sportovního typu, která nikdy v sobě nedokázala zapřít, že bývala aktivní důstojnicí ČS armády. Razantní učitelka s aprobací německého jazyka a tělesné výchovy, která si až do vysokého věku zachovala nezvyklou svěžest a nezdolný elán.

Její tělocvik a němčina bývaly postrachem všech našich žáků a studentů.
A nejen jich. Děsily i studenty gymnázia v Žamberku a průmyslováky 
z Letohradu. Lidé, kteří ji dobře neznali, na ni občas pohlíželi s určitým despektem pro její výrazně temperamentní vystupování. Ale každý, kdo ji měl možnost lépe poznat a prožít s ní nějakou krizovou situaci, ji musel mít nejen rád, ale také si jí nesmírně vážil. Patří totiž k lidem, kteří dovedou nejen zvládnout krušné situace a umí poradit, ale jsou schopni nabídnout i bezprostřední pomoc včetně uplatnění své výborné duševní stability a mocné fyzické kondice. Navíc je neobyčejně vzdělanou ženou v řadě oborů, obdařenou značnou inteligencí a neobyčejnou pamětí. Projela a poznala velký kus světa a o svých poznatcích umí zasvěceně a poutavě vyprávět.
Určitě je nepřehlédnutelnou osobností. A nikomu nezůstane natrvalo lhostejnou.  

Jindra - pan Jindřich Vavřička
byl také důstojníkem a měl vojenské vystupování. Stejně jako paní Alena Javůrková, jeho někdejší kolegyně s vojny. Oba kdysi sloužili
„u modrých“ v místní posádce. Byl pohotový, schopný a rozhodný. Vždycky ožil, když probíhala branná cvičení nebo cvičení CO.

Rád řídil, ale nerad se podřizoval nesmyslným příkazům. Nekompromisně a rázně prosazoval své názory na zlepšování chodu školy. Ředitelé to s ním neměli lehké. Jinak to ale byl bytostně mírumilovný člověk. Byl od přírody obdařen přirozeným pedagogickým nadáním a taktem. Uměl se přiblížit mladým lidem, miloval své žáky a byl jimi nesmírně milován. Po celou dobu, kdy u nás působil jako odborný učitel oboru prodavač elektrotechnického zboží, byl našimi žáky považován za jednoho z nejoblíbenějších učitelů. S nadšením se věnoval prohlubování svých znalostí v oboru svého působení, snažil se co nejvíce rozšířit sbírky pomůcek svého oboru a stal se autorem učebnice elektrotechnického zboží. V hektické době „sametové revoluce“ nezvládl vzniklé osobní problémy a vzal si život. Nevím proč to udělal a zda se zachoval správně. Myslím ale, že jeho dřívější výrazné charisma, které zůstalo v paměti jeho bývalých žáků a spolupracovníků, mu poskytuje záruku, že také i on rozhodně nebude jen tak snadno a hned zapomenut.